Uvidíte, tahle trasa je docela náročná i pro elektrokolaře. 66 km v kopcovitém terénu, 1200 nastoupaných výškových metrů se skvělými scénickými místy dá zabrat, ale je tak úžasná, že jsme ji nemohli opominout. Projíždí značnou část pohoří, které se pyšní vzácně zachovalou přírodou. Vděčí za to éře před rokem 1989, kdy bylo německy mluvící obyvatelstvo odsunuto a vzniklo tu pohraniční pásmo s minimálními zásahy člověka.

Vyrážíme z naší základny v osadě Meziluží (německy Gutenbrunn), tajemně ukryté jak pohledům z blízké silnice, tak ze sousední vísky Olbramov. První písemná zmínka o osadě je už z roku 1379. Jsme v nadmořské výšce asi 586 metrů a jak asi tušíte, bude to nejnižší bod naší trasy. Chvíli jedeme po silničce a míjíme čtveřici rybníků Tomandl, Kalený, Kudla a Podlesní. V Rychnově s dominantou gotického kostela sv. Jiljí ze 13. století se napojujeme na modrou značku a šlapeme po úzké silničce směr Konratice.

Máme za sebou stěží 4 km a trasa se začíná poprvé pořádně zvedat. V Konraticích necháváme po pravé straně bývalý lyžařský vlek, míjíme kapličku a vjíždíme na polní cestu. Pořád stoupáme, noříme se do lesa a po asi 7 km od startu jsme u rozcestí Nad Liščím dolem, na prvním vrcholku trasy v nadmořské výšce 740 metrů.

Brzy střídá modrou na chvíli červená, pak najíždíme na cyklostezku. U Jindřichova poprvé vyrážíme z lesa, ale na dlouho to nebude. V Černém údolí, asi 12 km od startu, do něj zase vjíždíme a stoupáme k lesovně Žofín. Těsně před Žofínem doporučujeme krátkou odbočku k lesnímu jezeru Zlatá Ktíš, kde je krásné koupání. Zapomněli jsme říci, že celých těch 16 km od startu jsme se neustále blížili rakouským hranicím. Tady je to od nich už pouhých 500 metrů.

Lesovna Žofín s výborným ubytováním a kuchyní, asi 18 km od začátku výletu, může být naší první příjemnou zastávkou. Krásné romantické místo s rybníkem a výhledem na více než 900 metrové kóty Pivonického vrchu a Smrčiny.

Sklářské hutě a Pohoří
V Žofíně začíná ta nejkrásnější pasáž naší trasy. Po lesní cyklostezce č. 34 brzy přijde další stoupání. Během 1,5 km se vyhoupneme na nějakých 850 metrů. V jednu chvíli jedeme v těsné blízkosti Žofínského pralesa a za Huťským rybníkem necháváme po levé straně přírodní rezervaci Pivonické skály s 936 metrů vysokým Stříbrným vrchem. Po pravici jsou Jitronická luka, bývalá Terčí Huť, brzy po ní pak Skleněné Hutě a v místě, kde se cesta dostává do těsné blízkosti rakouských hranic, Stříbrné Hutě. Ano toto byl kraj, kde se pálily milíře a vyrábělo krásné křišťálové sklo.

Od Stříbrných Hutí začíná podél hranic a řeky Lužnice další prudké stoupání, které končí až na dohled bývalé sklářské osadě Pohoří na Šumavě (německy Buchers) v nejvyšším bodu trasy 931 metrů. Jsme zároveň v polovině dnešní cesty a v jednom z jejích nejzajímavějších míst. Pohoří ležící na nostalgické náhorní šumavské planině svého času prakticky zaniklo, ale dnes je už mnoho let znovu obnovováno. Jeho dominantou je torzo zříceného kostela Panny Marie, v jehož presbytáři se konají různé kulturní akce.

Baronův most a domů
Odtud už budeme de facto jen klesat, i když další kopce a kopečky samozřejmě přijdou. Z Pohoří sjíždíme po silničce-cyklostezce 1192 podél Pohořského potoka, kde se dříve splavovalo dřevo. Kolem se zvedají více než 900 metrové vrcholky, míjíme Pohořské rašeliniště, koupací Pohořský rybník až narazíme na penzion Baronův most.  Kdo vyrazil včas, tady najde nejlepší místo na příjemnou obědovou pauzu. Opravdu hezký, uvolněný kout, kde dobře vaří a jsou zvyklí na cyklisty.

Z Baronova mostu můžeme vyrazit do Leopoldova buď po lesní cestě nebo znovu po silničce. Na kraji Leopoldova doporučujeme objet vísku zleva a posléze se napojit na červenou turistickou značku. Brzy přijde Pohorská ves a za ní, při cestě přímo na sever, další krásná zastávka. Do kopce stoupající malebná ves Lužnice.

Do cíle zbývá 20 km, přichází Kuří, Benešov nad Černou, před nímž přejedeme říčku Černou a vydáme se po naučné stezce směrem na východ. Mineme Krásnou horu, Zaječí vrch, Věrtele  a zdoláme poslední těžší terénní úsek přes Cikánský vrch. Z něho spadneme po červené k rozcestí Nad Liščím dolem a pak se po už známé cestě přes Konratice a Rychnov vrátíme do Meziluží.