V létě se pak návštěvníci mohou zchladit ve vodách novohradských rybníků, nádrží a koupališť. Každý ocení pár tipů na koupání při vašich výletech v Novohradských horách.
 

Pohořský rybník

Jedna z vodních nádrží, takzvaných klauz, budovaných pro usnadnění plavby dřeva po řekách Černé a Malši a Pohořském potoku. To byly údajně jedny z nejmenších toků v Evropě upravených a využívaných k plavbě dřeva. Pohořský rybník (též nádrž Jiřice) byl vybudován v polovině 18. století na stejnojmenném potoce. První dochovalý zápis o voroplavbě z oblasti novohradských lesů pochází však až z roku 1783. Vlastní obec Pohoří vznikala okolo silnice do rakouského Freistadtu od roku 1758 a rychle se rozrůstala. Roku 1890 mělo celkem 186 domů. Rok 1946 však pro něj znamenal odsun německy mluvících obyvatel a bourání domů. Po roce 1955 vylidňování pokračovalo až k úplnému zániku. Dnes dochází k jeho znovuoživení, především pro rekreační účely. Rybník s oblibou využívají kolemjedoucí cyklisté a kolemjdoucí turisté k osvěžujícímu koupání v rašelinou zbarvené vodě.

Koupaliště v Horní Stropnici

Na kraji obce, na říčce Stropnici, směrem na Dlouhou Stropnici. Občerstvení, autokemp. V roce 2006 prošlo celkovou rekonstrukcí.

Nádrž Humenice

Nachází se mezi obcí Horní Stropnice a Terčiným údolím.

Veverský rybník

Nachází se u obce Veveří jižně od Nových Hradů.

Zlatá Ktiš

Největší z osmi plavebních klauz v oblasti Novohradských hor. Založena byla rodem Buquoyů na konci 18. století na říčce Švarcavě (dnes Černá) v nadmořské výšce 766 metrů. Pro plavbu dřeva dokázala zadržet až 100.000 metrů krychlových vody na ploše 5,24 ha. Stavba nádrže probíhala v letech v letech 1789 - 1796. Přibližně ve stejné době, v roce 1791 na tomto místě vznikla osada zvaná Goldentisch. Měla 11 domů ve kterých žilo až 130 dřevorubců a vorařů převážně německé národnosti. Při povodni v roce 1794 se hráz klauzy protrhla a hned o rok později byla nahrazena novou, ještě mohutnější. Ta vydržela až do tisícileté vody v srpnu 2002, kdy se protrhla podruhé. Naštěstí byla i tentokrát, v roce 2005 obnovena a zdokonalena novým, bezpečnějším přepadem. Osada však nebyla po odsunu německých obyvatel po roce 1945 dosídlena a zanikla. Do dnešních dob se z ní zachoval pouze litěný kríž umístěný mezi dvěma kaštany na hrázi, pár ovocných stromů a trsy zlatožlutých narcisů, které každé jaro vykvétají na stejných místech jako kdysi.